V Braníku jsme doma

01.06.2017

"V Braníku jsme doma",
říká Miroslav Wanek z kapely Už jsme doma

Miroslav Wanek je zakladatel rockové skupiny Už jsme doma, která vznikla v severočeských Teplicích v roce 1985. K Braníku má ale velice blízko. "Jako kapela jsme tu strávili 20 let. A i když se dodnes všude píše "teplická kapela", ve skutečnosti by to mělo být spíše "branická kapela"," tvrdí Wanek. Už jsme doma vloni vystoupili na festivalu Braník sobě.

Jak se vám vloni na festivalu Braník sobě líbilo?
Bylo to velice "sousedské", Braník mě vždycky fascinoval schopností vytvořit uprostřed Prahy vesnickou pospolitost. Ten název festivalu zde znamená opravdu to, co říká. Ačkoli je kapela Už jsme doma s Braníkem spojená mnoho let, vlastně jsme tu hráli - pokud se pamatuji - jen jednou a to v Branickém divadle. Proto jsem byl moc rád za pozvání na tento festival. Když jsme ale stáli za pódiem před zvukovkou, bylo tam jen pár lidí, z toho několik maminek s kočárky atd, a mně najednou připadalo tak trochu nepatřičné dělat "rachot" na takové rodinné akci. Připravovali jsme se na "propadák". Když jsme ale nakonec vyšli na pódium, kde se vzalo tu se vzalo velice hojné publikum, také velice pestré ze všech možných hledisek a když jsme začali hrát, reakce byla hodně bouřlivá. Nakonec se koncert opravdu vydařil a my dokonce přidávali. Já mám z takových koncertů samozřejmě vždycky radost, ale tady to platilo dvojnásob.

Jaký máte k Braníku vztah?
Je to můj druhý domov. Jako kapela jsme tu strávili 20 let, a i když se dodnes všude píše "teplická kapela", ve skutečnosti by to mělo být spíše "branická kapela", v Teplicích jsme strávili těch let pouze 5. Našli jsme tu rodinu, která se de facto stala součástí kapely. Poskytovali nám nejen zkušebnu, ale i zázemí, opravdový domov, jejich děti od nejmenšího věku až po dospělost vyrůstali s kapelou, já sám jsem tam několik let bydlel. Během té dlouhé doby se kapela začala probojovávat do zahraničí, začali jsme natáčet desky, spolupracovat s divadlem, televizí i filmem a ze všech těch "výletů" jsme se vždy vraceli domů, do Braníka. Seznámili jsme se tu se Sklepáky, v naší zkušebně se postupně vystřídalo několik dalších souputnických kapel (např. Zuby Nehty), zažili jsme tu stovky mejdanů a prožívali i svoje velice soukromé a osobní věci, a to všechno dohromady je stále ve mně a zůstane to tam. Ačkoli je to už pár let, co jsme z Braníka pryč, stále se cítím součástí té komunity, proto jsem se také i na tom "sousedském" festivalu cítil jedním ze "sousedů".

Čím jsou nekomerční festivaly jako Braník sobě zajímavé?
Pro mě především setkáním s těmi, kdo to pořádají, kdo to vymýšlí, zorganizuje, věnuje tomu veškerý svůj čas a často i svoje peníze. Jedná se většinou o nějakou partičku nadšenců, kteří si tím plní svůj sen, často slýcháváme: tady nikdo nic takovýho nedělá, tak jsme si to udělali sami. Ten festival v Braníku byl asi trochu jinak zorganizovaný, ale určitě za ním stála parta nadšenců a více než o program jim asi běželo o setkání, o atmosféru. Je velice těžké ( a odvážné) dělat takový festival "pro všechny" a nemít tam Farnu nebo Genzera se Suchánkem a stánky s fidlovačkovými cetkami. Tady byly chleby namazané domácími pomazánkami, koláčky od místních hospodyněk a na pódiu Buchty a Loutky. To je více než jen zajímavé, člověku je tu dobře. Mně tedy bylo určitě.

Za zprostředkování rozhovoru velký dík Lubomír Wurm.